Tarotová karta XVIII Měsíc
Malá povídka Kafe
„Můj Lukáš má milenku,“ zaskočila mě svou upřímností kamarádka.
„Jak to víš? Co se stalo?“ Měla jsem šok. Byla pro mě vzorem, její manželství mi připadalo jako jedno z těch spokojenějších.
„Měl v telefonu mezi fotkami vyfocené kafe.“
„Kafe? To je nějaký tajný kód?“ Nerozuměla jsem tomu ani za mák.
„Prostě se na naší rodinné oslavě chlubil fotkami. A mezi nimi bylo vyfocené kafe na konferáku u nás doma, v hrníčku, který jsem sama kupovala,“ pokrčila rameny a do očí se jí draly slzy.
„To přece nic neznamená,“ utěšovala jsem ji a vůbec jsem její zoufalou reakci nechápala. „No tak si vyfotil kafe!“
„Ty to opravdu nechápeš? On virtuálně snídá s jinou! Posílá jí fotky své kávy a ona mu na oplátku pošle hrnek s bylinkovým čajem a misku s nakrájenými jablky s jogurtem a vločkami. Kráva!“
Co je realita a co iluze?
Dostala jsem záchvat smíchu, její reakce na takovou banalitu mě naprosto odbourala. „Ty máš, holka, fantazii,“ smála jsem se. Přes své obavy a pláč na spadnutí se ke mně přidala. A náš společný smích zlehčil tíživou atmosféru.
Doma jsem však nad jejím příběhem přemýšlela a mé myšlenky nepříjemně provázela karta Měsíce. Najednou jsem chápala, co mou přítelkyni trápí. Vycházejí její myšlenky z fantazie, nebo z její intuice? Co je realita a co iluze?
Je iluzí její zdánlivě spokojené manželství? Jeho náklonnost vyjádřená kyticemi růží, podporou a pochopením? Překrásné dovolené a společné večeře? Nebo je to všechno lež, aby žila v předstíraném bezpečí a nepátrala po stopách nevěry? Proč mou jindy racionální přítelkyni vykolejila drobnost jako fotka šálku kávy? Kde je její obvyklý klid a nadhled? A nyní jsem začala pochybovat i já. Najednou mi bylo líto, že jsem její podezření tak snadno smetla ze stolu.
Kroky ve tmě
To je totiž další aspekt karty Měsíc. Cítíme, že na pozadí našeho příběhu se paralelně odehrává něco podstatného, důležitého, něco, co nás ovlivňuje víc než skutečnost a rozumný pohled. A stále nám to uniká, nemůžeme to zahlédnout. Je to jako stín, který periferně vnímáme, ale než stačíme zareagovat, marně hmátneme do prázdna. Je to jako praskání větviček ve tmě, kdy strachem a napětím zadržujeme dech, napínáme uši a snažíme se zachytit zdroj svého neklidu.
Ve stejné tmě jsem nechala opuštěnou svou kámošku a ještě jsem zpochybnila její úsudek a vysmála jsem se jejím obavám. Právě tento výsměch, ať už ten vnitřní, nebo reálný od někoho jiného, znejišťuje intuici. Toužíte věřit rozumovým argumentům, nevnímat poplašné zprávy a ignorovat červené kontrolky. Postupně vaše intuice chřadne, ustupuje do pozadí, přestane hlásit své postřehy, upadne do zatracení.
Poplašný zvuk sirén nelze ignorovat
Nevydržela jsem to do rána a ještě v noci jsem jí zavolala. „Prosím tě, zeptala ses ho, proč si vyfotil kafe?“
„Jasně! Prý se mu líbilo, tak si ho vyfotil!“
„Aha! Tak dobrou noc.“
Odvrácenou stranu Měsíce ze Země nikdy nezahlédneme, stejně jako nezachytíme všechny myšlenky a záměry našeho okolí ani našich nejbližších. Vždy budou existovat tajemství, která sami skrýváme a která pro nás zůstanou navždy skrytá. Všichni toužíme věřit v pravdu a spravedlnost, ale jak se jí dovolat? V zapadlém koutě své mysli, za Modrovousem zapovězenými dveřmi, v okamžicích jako je tento, slyšíme zlomyslný smích ošklivého skřeta. Ozvěna toho smíchu nám vibruje až do morku kostí a rozeznívá v nás poplašný zvuk sirén. Ten pocit nelze ignorovat.
Prostě si vyfotil kafe! Po dvaceti letech společného života seděl sám u ranní kávy a cítil potřebu ten okamžik zachytit. To ráno, kdy znovu vyšlo slunce a téměř dospělé děti si zapomněly svačinu na kuchyňské lince. Kávovar zahlásil „Vyprázdnit zásobník sedliny“ a kocour loudil svou porci oblíbeného tuňáka v jeho kočičí čas. Je přesný jak hodinky. Třeba právě štěstí této každodennosti si zasloužilo svou fotku. Nebo ne?
Toužíme věřit v pravdu
Měsíc řídí příliv našich pochyb, víru ve lži i naše přetvářky. Ve tmě skrývá pravdu, která zůstává utajená naší mysli. Jen měsíční jas vnáší bledé světlo do našich tušení. Proniknou k nám jen němé siluety tajemství, zahalené do závojů noci.